Reálie

Vítej ve městě Faybourne cizinče.

MĚSTO A JEHO HISTORIE:
   Město se nachází v Severní Americe, daleko od civilizace v hustých lesích a mírné pahorkatině čedičového základu. Město bylo malou indiánskou kolonií už ve 13. století. Na jeho základech potom bylo za doby kolonizace postaveno střední město pro přistěhovaleckou šlechtu. Mnoho rodin, vlčích i lidských zde našlo své domovy. A to právě díky těžce přístupném terénu, který tak tvořil přírodní opevnění. Žili zde v míru dlouhá staletí. Čas ale zatemňuje lidskou mysl a touha po zbohatnutí došla i do Fay, v době honu na vlky došlo k občanské válce a město bylo zpustošeno, dalo by se říci téměř celé do základu vypáleno a většina obyvatel krutě zabita.
   Vlčí kolonisté vyhráli a od těch dob se snaží dát sutiny města dohromady. Nefunguje zde internet, telefonní síť a elektřina je pouze přes mechanické agregátory, komunikace mezi vlky je možná na dálku pouze přes nestabilní pozemní síť a zastaralou síť pro pagery, kterou okolní svět už dávno nevyužívá. Přesto se zde vytvořilo civilizované útočiště pro všechny vlky, kteří chtějí žít daleko od lidí a předsudků a také bázně z prozrazení. Lidé zde dříve byli spodinou, pokud však, ale nedělají problémy, jsou nedílnou součástí města a smečka si jich nemá důvod všímat.
   Samotné Faybourne je městem úzkých uliček a temných zákoutích. V šedesátých letech zde byly i pokusy o vytvoření samostatného dělního průmyslu. Bohužel pokusy ztroskotaly a tam jako památka zůstalo na okraji města několik opuštěných továrních budov. Stejně tak i polorozpadlý zábavní park a budova místní nemocnice.
   Město mohou obyvatelé na krátkou dobu opustit po staré silnici vedoucí přes hustý les. Ale musejí mít na paměti, že nesmí o místě jejich bydliště nic prozradit. Nebo by se mohlo nadát nevídané neštěstí. 

RASY:
Vlci
   Žijí zde pospolu čistokrevní vlkodlaci, tedy ti, kteří se narodili vlkodlačím rodičům, nečistokrevní,  zrození ze spojení člověka a vlkodlaka nebo pokousáním člověka vlkodlakem. Vlkodlak není jenom jeden podruh, stejně jako u jeho zvířecích příbuzných existuje celá škála odvíjející se od místa narození či vzniku. Od huňatých bílých polárních vlků obývající severské oblasti jako je Aliaška nebo Sibiř až po vlky hřívnaté z oblasti Jižní Ameriky. Ale pozor, mohou se také vyskytnout genetické anomálie způsobující, že vlkodlak nevypadá jako vlk nýbrž připomíná vzhledově psa nebo lišku. Tyto vzhledy jsou ale příliš vzácné a jsou terčet posměchu a urážek. A hlavně je mají v hledáčku lovci jako zajímavý úlovek. 
   Důležité je, že vždy po proměně vypadá vlkodlak jako čistý vlk, nebo druh psa či lišky s očima barvy jantaru při proměně nebo při vzteku, jinak mohou vypadat jako normální zvířecí.
    Proměna z vlka do člověka a naopak neprobíhá pouze za úplňku. Vlci se s různou mírou obtížnosti, která závisí na přijetí jejich vlčího já, věku a zkušenostech, mění kdy chtějí, samovolně. Úplnk na přeměny nemá vliv, pouze může nechat vyniknout některým povahovým rysům daného vlka (agrese, vnímavost...). Úplněk je přesto pro vlky důležitým dnem, konají se o něm slavnosti měsíce a sněmy smečky, které jsou pro členy smečky i pro ostatní významnou událostí.
    Vlkodlaci nesnáší stříbro a mohou být zabiti stětím hlavy nebo smrtelnými zraněními. Jejich rány se lehce hojí, tudíž jsou odolnější, to ale neznamneá , že by vlk nemohl například vykrvácet, nebo přežil ránu dělovou koulí do břicha.

 Lidé
Lidé jsou rasou , která je nám všeobecně známá. Smrtelní a zranitelní. Po převzetí města vlky zde byli bráni vícemnéně jako nádeníci. Pracovali v krutých podmínkách a neměli práva. Dnes se stali rovnocennými a dokonce se žení a vdávají za vlky smečky. Sami ovšem nikdy ve smečce být nemohou. Ovšem vlčí děti ze smíšeného manželství získávají status po vlčím rodiči.

PROMĚNA:
   K proměně na vlkodlaka musí být člověk pokousán, změna je podmíněna množstvím vlkodlačího jedu v těle, pokud je ho málo, člověk se nezmění, pokud příliš, člověk zemře. Také se celá proměna odvíjí od stavu člověka. Příliš nemocný či oslabený jedinec, podlehne proměně snáze než silný a zdravý. Vždy je ale šance na přežití zhruba padesát na padesát.
   Dalším aspektem proměny je samotný vlkodlak. U polovičního vlkodlaka, tudíž toho, který se narodil ze spojení vlkodlak a člověk se šance úspěšné proměny snižuje na pouhých padesát procent. Proměněný člověk získá podobu od vlka, který ho pokousal. Může se však stát, že člověk měl ve své rodové linii vlkodlaka tudíž může mít podobu i po svém předku.

Žádné komentáře:

Okomentovat